Nehostinný ostravský kraj upadá do tajemného ticha nečitelné budoucnosti. Zešedlá a opuštěná zákoutí zaprášených ulic se noří do soumraku, ohnuté stromy s nadějí natáčející své koruny k posledním prosvítajícím paprskům životodárného slunce a krajina umlká s pocitem nejistoty ve své chvějící se duši. Země čeká. Čeká, až ji temný mrak melancholie, smutku a lidské bolesti obdaří životodárným vodopádem teplého jarního deště. … zoufalství a naděje … bázeň a nostalgická touha po životě … hybné nálady nového díla havířovských doomových rozervanců Hypnotic Scenery.

Devět skladeb, do nichž vložili tito severomoravští temnotáři svou nepokojnou duši, spatřilo tmu světa teprve po dvou letech od doby, kdy se pod tíhou mozkových sebevražd hroutily mixážní pulty ostravského studia Barbarella. Recalled to life – resurrection, výstižné zvolání do lůna nicotné lidské otupělosti a zároveň slova jedné ze zapálených pochodní tohoto alba. Alba, na kterém splétají havířovští temnomyšlenkáři nitky své bohaté a poměrně dlouhé historie, sahající až do počátku devadesátých let, do řádně pevného lana. Alba, které má všechny předpoklady k tomu, aby dokonale prozkoumalo temné stránky vašeho nitra a zapsalo se tak nesmazatelně výrazným písmem do expandující kroniky českého metalového hvozdu.

Temné, dráždivé a magnetické melodie doomového podnebí jsou budovány s neutuchajícím vnitřním neklidem , který se přenáší jako temná vichřice do nervových zakončení obratných prstů a návykově působí při štětcových tazích myšlenkového olejového plátna. Riffující kytarové zápřahy si pohrávají s vaší obrazotvorností od prvních okamžiků tohoto téměř padesátiminutového alba. Často jako tažná síla, deroucí se do popředí, jindy pouze dokreslující nástrojovou hutnost jednotlivých skladeb. Střední doomové tempo, pomalejší kytarové riffy, které často vybíhají k rychlejším, deathově zaměřeným zásahům. To vše umocněno výbornými kytarovými sólovými vyhrávkami prstolamové tortury. Vida, jak dynamicky může znít náladotvůrčí hudba. Bicí souprava tuto domněnku pouze umocňuje. Bezezbytku se své úderové energie dočkají všechny zakomponované mučené bubny. Bublající basa dává těmto hnacím prostředkům stabilní podporu a místy se na vás její temné kovové broukání vyřítí z černého podzemí, aby připomnělo světu svou nepostradatelnost. Klávesy hrají svůj neocenitelný part v polohách tak typických pro tento druh duševní opery. Orchestrální stěny, na které naráží metalový déšť, a klavírní party, vynořující se v ten pravý okamžik, dokreslují celkovou tvář hlubokých hudebních vod „Back In The Bloody Ruins“.

Polozpěvný vokál jen místy vybíhá do zpívaných pasáží. Ponejvíce se však nese v duchu monotónního výkřiku do tmy, chraplavého volání, které v hudebně nabitých pasážích plytce zapadá do rozbouřené hudební hladiny a odvažuji se tvrdit, že jsem z něho nikdy necítil potřebnou dávku živočišné energie, kterou by si celá nahrávka jistě zasloužila. A nejen to. Zcela jistě by si v době svého vzniku zasloužila i špičkové nahrávací studio, které by jen podpořilo myšlenky nahrávky, která má i tak poměrně slušný zvuk. Přidám-li k dobrému velice vydařený cover alba s celkově kvalitním grafickým zpracováním, je pro mě toto dílo vážnou hrozbou všem temným spolkům. Co dodat … „Back In The Bloody Ruins“ – výborné album, jenž je fakticky stavěno na osvědčených hudebních postupech, které by však pod palbou avantgardních experimentů jistě rozsápaly příznačný svéráz této severomoravské pětice.